OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to krásny pocit, vyraziť opäť na festival. Veľké radosti malého Brutal Assaultu sa začali už v prvý deň. A žiaľ aj starosti.
1. Palec hore organizátorom, že sa do toho pustili. Podarilo sa im pripraviť zrejme to najlepšie a najpríjemnejšie, čo sa za súčasných okolností a podmienok dalo. Stály návštevník festivalu má hrejivý pocit z dobre známej Pevnosti; tri až štyri tisícky návštevníkov vytvárajú dojem tak akurát preplneného areálu. A kapely hrajú ako o život.
2. DISTANT rozhúpali festival!
Mám taký súkromný záväzok, snažím sa nesledovať koncerty v spoločnosti hudobníkov. Dokážu mať vždy (trefné a správne) poznámky, ktoré mi dokonale pokazia zážitok. Kolega RIP z pozície fundovanej rytmickej mašiny lamentoval, že to slovensko-holandskej úderke DISTANT nehoupe! Zrejme mal pravdu, zohratosť miestami pokrivkávala, ale naplno to vyrovnávala energia a radosť z veľkého koncertu pre pekných pár stoviek nadšených fanúšikov. Bonusom navyše bolo moderovanie v slovenčine, ktoré vďaka Alanovmu nezameniteľnému hlasu okamžite pridávalo dobre známu atmosféru petržalského podsvetia. TATROFKA200025000!
3. Octagon dýcha!
Mal som trochu obavy, ako zvládne najmenšie priestranstvo s pódiom uprostred Pevnosti svoju tohtoročnú, oveľa dôstojnejšiu úlohu. Zbytočne. Zatiaľ sa nekonali žiadne tlačenice ako po minulé roky a veľkou novinkou sú otvorené steny zo strany niekdajšieho autogramového priestoru. Niekoľko desiatok fanúšikov tak môže sledovať koncerty pekne zhora a mať kapelu ako na dlani.
4. Zvuk na hlavnom pódiu
V priebehu prvého dňa bol značne nevyrovnaný. Nespomínam si, že by som niekedy na Brutal Assaulte utiekol z koncertu, lebo mi je fyzicky nepríjemne zo zvuku - teraz sa mi to, žiaľ, stalo pri DECAPITATED. Očití svedkovia mi potvrdili, že zlý zvuk pochoval aj koncert HARAKIRI FOR THE SKY. Snáď sa to v priebehu festivalu upraví a ustáli. Že sa to dá, dokázali poľskí deathmetaloví velikáni.
5. DE PROFUNDIS!
Márne pátram v pamäti, kedy naposledy ma VADER takto veľmi bavili. Možno niekedy v roku 2007 na Orava Rock Feste, to už je veru pekných pár rokov. Zrejme to bolo mojím hladom po dobrých koncertoch a určite aj tým, že si abnormálne nadupaná súčasná zostava kapely za základnú kostru svojho setu zvolila najlepší album svojej bohatej diskografie. A zahrali ho kompletne od začiatku do konca. A v závere k nemu pridali hitovice Carnal a Wings a bolo vymaľované. Pri hymnickom vaderovskom pochode zo Star Wars som po prvom dni odchádzal viac než spokojní. Jeden z vrcholov celého festivalu, to je jasné už teraz.
6. Tiene plameňov
Nebol to príjemný pocit. Keď sme vychádzali z útrob Pevnosti po podarenom koncerte domácej blackmetalovej veličiny okolo Lorda Morbivoda, na hlavnom priestranstve oddychovej lúky stáli tri hasičské autá a sanitka. Netreba byť žiadny Sherlock, aby vám bolo jasné, že zrejme horel niektorý zo stánkov s jedlom. Aj takéto nešťastné udalosti zrejme musia mať v histórii obľúbeného festivalu svoju premiéru. A to je Piatok trinásteho až dnes.
Fotografie: https://www.facebook.com/brutalassault.cz
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.